Kardašova Řečice - Chaty a chalupy k pronájmu a ubytování

První doklady o existenci z roku 1267 — majetkové rozdělení jindřichohradeckého panství (a tím také Řečice) mezi Oldřicha z Hradce (získal Horní stranu) a Sezimu z Ústí (synovec Oldřicha, získal Dolní stranu s kostelem). Nejstarší osídlení se rozkládalo v okolí původně raně gotického kostela Stětí Sv. Jana Křtitele, který leží na vyvýšenině nad soutokem řečických potoků. Kostel vznikl ještě před rozdělením Řečice a vázal se na přechod přes potok. Původně románsko-gotická stavba byla přestavována v letech 1491, 1545-80 (přestavěna loď) a 1615-1620 (nová věž). Roku 1814 byla nově zaklenuta loď a zastřešena věž. Věž je majetkem města, zbytek kostela patří církvi římsko-katolické. Samotný název města Kardašova Řečice (latinsky Rzecicium majus, německy Kardasch Retschitz) vznikl podle potoka Řečice (říčka, říčice), který pramení v okolí Mostečného a protéká kolem Pluhova Žďáru a Klenova (mezi Klenovem a městem napájí 2,5 km dlouhý, 96hektarový rybník Velký řečický), poblíž kostela se pak stéká s Kardašským potokem, který pramení severně od města a napájí tamtéž ležící nedaleký rybník Kardaš. Podle něho má pak Řečice svůj přívlastek. (Kardaš — turecky bratr). V průběhu 13. a 14. století se pak na obou stranách břehu potoka Řečice zformovala dvě správně samostatná střediska. Řečická dvojměstí s vlastními rychtáři a konšely se lišila počtem domů i velikostí náměstí. Větší Horní strana měla již ve druhé polovině 14. století 44 domů. 14. 2. 1407 věnoval Jan starší z Hradce Kardašově Řečici městská práva, která byla potvrzena, a vlastně navrácena koncem roku 1992 výnosem České národní rady. Obyvatelstvo bylo původně především německé, až za husitských válek došlo k počeštění. Teprve po roce 1490 byla obě městečka spojena v jediný celek. Před rokem 1741 se začalo území mezi dvěma potoky zastavovat, za kostelem a farou vyrostl na místě bývalého starého pivovaru zámek s parkem a nádvořím. Výstavba města dále pokračovala předevsím kolem komunikací. Už ve středověku vedla Řečicí důležitá obchodní cesta, spojující Sezimovo Ústí a celé Soběslavsko s Jindřichovým Hradcem a dále Lomnicí nad Lužnicí, Stráží nad Nežárkou a Třeboní. Roku 1887 byla zprovozněna příčná transverzální železniční dráha. V roce 1900 město dosáhlo historického maxima v počtu obyvatel — 2640. Později, po úpadku textilní továrny, nastal odliv obyvatelstva a předchozí počet už nikdy nebyl dosažen. V současnosti činí 2025 osob včetně obou místních částí, přilehlých vesnic Mnichu a Nítovic.