Bludov - Ubytování Velikonoce

Bludov, který se poprvé nepřímo připomíná v historických pramenech k r. 1200, je situován asi 4 km jihozápadně od okresního města Šumperk v nejsevernější části Hornomoravského úvalu. Území katastru Bludov se svažuje zhruba od severu k jihu a náleží ke třem horopisným celkům. Od severu sem zasahuje Branenská vrchovina, převážně zalesněná od vrcholů až po 350 - 400 m n. m. Při severní hranici katastru je jeho nejvyšší bod - vrchol Chocholíku (550 m n. m.). Níže položený zbytek území je až na výjimky bezlesý a je využíván zemědělsky. Mírně zvlněná plošina jihovýchodní části území patří k Šumperské kotlině. Od nivy Desné, která meandruje při jihovýchodní hranici katastru je nápadně oddělená strmým, až 50 m vysokým, zalesněným svahem, který se táhne v délce přes 2 km nad železniční tratí (tzv. "Bludovská stráň"). Nad ním je vyvinutá akumulační terasa se sprašovou hlínou. Jihozápadní část katastru, v níž leží obec i lázně Bludov je zvlněna jen nepatrně a je součástí Mohelnické brázdy. Tvoří ji niva Moravy, která při jihozápadní hranici katastru tvoří četné meandry a několik slepých ramen. V jižním cípu katastru, nedaleko soutoku Moravy a Desné, je nejnižší nadmořská výška (280 m n. m.). Bludovem probíhá hranice dvou geologických jednotek. V severní části katastru vystupují starší přeměněné (metaforované) horniny, které patří k tzv. keprnické klenbě. Jsou to hlavně ruly a svoly, v menší míře kvarcity a krystalické vápence. V jižní části vychází na povrch tzv. šumperská žula, která vyvřela v mladších prvohorách. Na styku žuly s krystalickými vápenci vznikala tepelnými účinky žhavého žulového magmatu ( kolem 700- ti stupňů) svérázná kontaktní hornina, kterou nazýváme taktit nebo erlán. Tato nápadná hornina byla poprvé popsána v polovině minulého století a v roce 1884 ji bludovský rodák R. Kašpar pojmenoval "Bludovit". Tento název, i když nemá oficiální platnost, se někdy používá i dnes. "Bludovit" je známý krásným vývinem některých méně obvyklých nerostů zvláště granátu (hessonitu), vesuviánu a wollastonitu. Z Bludova je celkem popsáno již 40 druhů nerostů, zčásti ovšem i z jiných hornin. Mezi nerostné suroviny patří i minerální vody. V Bludově se z jednoho vrtu z hloubky 130 m jímá a využívá oteplená sirovodíková voda (teplota kolem 24 stupňů). Voda vystupuje po puklinách žul z hloubek asi 500 - 600 m. Původ sirovodíku ve vodě se odvozuje z organické hmoty, vsáklé do země s vodou lesních porostů, a s činností bakterií v podzemních vodách.