Suchdol nad Lužnicí - Chaty a chalupy k pronájmu a ubytování s bazénem

Suchdol nad Lužnicí, od roku 1876 městys, byl za Rakouska-Uherska místem, kde se soustřeďovala a výrazně prosazovala duchovní pomoc Čechům na Vitorazsku. V roce 1896 byl zde založen vlastenecký spolek Národní jednota pošumavská, který vlastnil první veřejnou knihovnu a měl také 50-ti členný mužský pěvecký sbor. Dále pořádal osvětové přednášky, různé výstavy a zákládal české školy v pohraničních obcích. V roce 1906 byl založen divadelní ochotnický loutkový spolek „Loutka herců“, který dal základ ochotnickému divadlu v místě.O slovanském osídlení v našem regionu máme první zprávy z roku 827, kdy na odvrácené straně Novohradských hor, nad řekou Lužnicí, založil nezávislý slovanský kmenový kníže Vitorad kamenný hrad zvaný Vitoraz, což je rakouská Weitra. Vitorazsko se pak stalo pojmenováním rozsáhlé oblasti sousedicí s některým dalším slovanským kmenem, usídleným v povodí Rakouské Dyje. Časově se tato historie kryje se vznikem Velkomoravské říše. Po porážce Přemysla Otakara II. na Moravském poli r. 1278 (dnes je území bitvy v Rakousku - mezi Brnem a Vídní), přivtělil Rudolf Habsburský Vitorazsko k Rakousku. U nás tvořila hranici řeka Lužnice. Větší část Vitorazka byla vrácena k českému území až v r. 1920.K hustšímu osídlení našeho regionu dochází počátkem XII. století, když král Otakar Přemysl I. po bitvě u Loděnic postoupil rozsáhlý pohraniční les od Tábora až k moravskorakouským hranicím Vítkovi z Prčic, jeho synové postavili v našem regionu čtyři hrady. Jindřichův Hradec, Landštejn, Stráž nad Nežárkou a Vítkův Hrádek u Blažejova. Suchdol n. L. od nepaměti patřil k třeboňskému pánu z Landštejna. Lutold z Landštejna jej však r. 1362 prodal Petrovi, Joštovi, Oldřichovi a Janu z Rožmberka. Když smrtí Petra Voka r. 1611 Rožmberkové vymřeli, přešel Suchdol dědictvím do rukou pana Jiřího ze Švamberka, který měl za manželku Alžbětu, sestru Petra Voka. Panování pánů ze Švamberka mělo však jen krátké trvání. Celé jejich panství bylo zabaveno ve prospěch císaře Ferdinanda II. po bělohorské porážce českých stavů, ke kterým patřili i Švamberkové. V rukou Habsburků zůstal Suchdol do 2. dubna 1660, kdy se dostal do držení rodu Schwarzenberků. Mezi nemnohé zachované pamětihodnosti patří na prvé místo kostel sv. Mikuláše, založen asi v první polovině 14 století. Roku 1362 byl povýšen na farní. Byl prvním jihočeským dvojlodním kostelem s jediným středním sloupem. Presbystář byl však zaklenut až kolem 1400 a loď r. 1493 již jako trojlodní. Ta byla prodloužena roku 1820, klenby částečně sneseny a nahrazeny rákosovým stropem. Téhož roku byla přistavěna věž a r. 1858 i oratoř. Na hlavním oltáři je obraz sv. Mikuláše od R. Váchy z r. 1887. Suchdolská Madona, jedna z krásných jihočeských madon, která zdobila hlavní oltář, byla přemístěna do Jihočeské galerie na Hluboké. Druhou památkou Suchdola je barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z r. 1728, kterou dal postavit hospodský Jiřík Novotný svým nákladem.Roku 1625 byla v Suchdole zřízena tavírna stříbrné rudy, která ročně zpracovala až 4 000 hřiven stříbra. Ruda byla dovážena v uzavřených sudech z Rudolfova a Ratibořských hor. Byly zde ulity i 4 zvony pro třeboňský klášter. Posledním opatem třeboňského kláštera byl Augustin Marek z Bavorova. Byl synem suchdolského kantora Jakuba Josefa Marka z Bavorova a jmenoval se křestním jménem Jan Antonín. Tavírna byla r. 1775 změněna ve sklárnu, která byla zrušena ve 30tých letech 20. století pro světovou hospodářskou krizí. V době největší slávy měla 4 pece a v letní době až 600 zaměstnanců (též píchači borků, dřevorubci a povozníci). Objekty sklárny sloužily pak jistou dobu textilnímu průmyslu, později dřevozpracujícímu průmyslu.